Střep, o.s. - POVÍDEJ, NASLOUCHÁME TI

Jaké byly Vaše pohnutky pro realizaci projektu?

Zkušenosti z mé vlastní praxe. V průběhu 13leté práce STŘEPu jsem se já i mé kolegyně opakovaně setkávaly s tím, že při práci se sociálně znevýhodněnými rodinami s dětmi je mnohem větší pozornost ze strany odborníků věnována rodičům než dětem ve smyslu jejich motivace a aktivizace k řešení životních situací. V sociální práci a v  komunikaci s dětmi namísto toho převládá napomínání, domlouvání a přikazování. U starších dětí od 10 let, které mají s výchovné těžkosti, je aktuální otázka jejich motivace k přebírání zodpovědnosti za své chování a jeho důsledky, za svůj život. Namísto „mluvení do života", které jim není příjemné, potřebují získat podněty „jak na to" -např. jak konstruktivně komunikovat s učiteli ve škole, namísto odmlouvání, hubatosti, nebo rozhodnutí  do školy nejít. Tímto zpsůsobem se děti naučí, že svůj život mohou ovlivnit a přestanou vše, co se jim „přihodí", přičítat vnějším vlivům - např. „já nemám žádné problémy, ale zasedla si na mě učitelka, sociálka". Což je podle mého názoru jeden z důležitých faktorů  pro jejich úspěch v životě.

Jak zvládáte stálou finanční nejistotu příznačnou pro neziskový sektor?

Finanancování neziskového sektoru představuje i pro zavedenou organizaci s registrací sociální služby stres a nejistotu. Jediným způsobem, jak to zvládat, je podle mého názoru vícezdrojové financování a hospodaření i s účelově nevázanými zdroji tak, aby mělo sdružení určitou rezervu zejména pro první čtvrtletí v roce. To je období, kdy ještě nejsou známy výsledky dotací a první splátky na každý konkrétní rok chodí na účet nejdříve na konci března. STŘEP získává vlastní zdroje prostřednictvím realizace kursů akreditovaného vzdělávání pracovníků v pomáhajících profesích, ale takto získané finance pokryjí jen minimální část  rozpočtu sdružení.

Jak byste využil situaci, kdybyste od donátora dostal miliardu na projekt?

Po dohodě s donátorem bych se snažila zařídit vlastní systém doplňkové a návazné péče o rodiny dětí, které jsou příjemci našich služeb a projektových činností - konkrétně bych usilovala o  bydlení pro klientské rodiny na principu sociální trampolíny, odkoupila bych od městských částí jejich zadlužené a zdevastované byty i s dluhy. V bytech bych rodiny nechala bydlet za podmínky, že budou platit nájem, postupně hradit dluhy. Finanční prostředky by získaly tím, že bych založila sociální firmu, kde by rodiče a dospělí členové rodin pracovali a mohli by kromě úhrady dluhů STŘEPu opravovat byt, ve kterém by žili, a hradit další dluhy, které jejich rodiny táhnou do sociální izolace. Přijala bych do STŘEPu další pracovníky, kteří by se rodinám věnovali podle potřeb jednotlivých členů - od navýšení počtu terénních sociálních pracovníků, přes pracovníky krizové intervence, terapie, krizového umístění dětí mimo rodinu až po pracovníky na sanaci dluhů. V neposlední řadě bych založila vzdělávací středisko, kde by STŘEP nabízel širokou škálu vzdělávacích aktivit pro další spolupracující instituce za účelem sladění metod multidisciplinární spolupráce. Vzdělávací středisko by také sloužilo jako sociální firma pro zaměstnávání klientů STŘEPu, konkrétně by v jeho rámci byl zřízen bufet pro frekventanty, případně další služby. Touto cestou by bylo zajištěné financování/spolufinancování služeb STŘEPu a zároveň by byly i rozšířeny jeho služby pro klienty o nácvik pracovních dovedností, což je velmi potřebné.

V čem především vidíte jedinečnost své činnosti?

Když jsem v roce 1995 základala STŘEP, byla práce se sociálně ohroženými rodinami s dětmi ve smyslu nácviku rodičovských a sociálních dovedností rodičů, aby mohly jejich děti bezpečně a spokojeně vyrůstat doma, činností zcela jedinečnou, mnoho odborníků tomuto způsobu práce nedůvěřovalo. V té době bylo naprosto běžnou praxí odebírání dětí z rodiny ze sociálních důvodů bez jakkýchkoli služeb rodině. Odebráním dítěte byla situace považována za vyřešenou. Od roku 1995 se stále s týmem pracovníků STŘEPu snažím služby pro sociálně ohrožené rodiny s dětmi rozvíjet, šířit je v praxi a prosazovat je na metodické i  legislativní úrovni.

Co Vám pomáhá vydržet u této náročné práce?

Především to jsou výsledky práce STŘEPu. Z našich statistik vyplývá, že u 75% dětí, s jejichž rodinami pracujeme, se situace v rodině zlepší natolik, že nemusí být z rodiny odebrány, a 25% dětí, které již odebrány byly, se může bezpečně vrátit domů do kvalitativně změněných podmínek. STŘEP spolupracoval na legislativních změnách a druh služeb (sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi), které poskytuje, již pojmenovává zákon o sociálních službách. Je tedy možná jejich realizace v praxi bez překážek, které při absenci legislativy vyvstávají. Zároveň také cítím, že je ještě kus práce přede mnou. Jak jsem již uvedla, je zapotřebí práci se sociálně ohroženými rodinami s dětmi stále rozvíjet,  posilovat a šířit v v praxi. O to se neustále snažím prostřednictvím vzdělávání, metodických a rozvojových projektů STŘEPu. V neposlední řadě mi pomáhá vydržet u této podpora kolegyň ve STŘEPu i členů mé rodiny a přátel.